Rozkvetlý květen

Zdravím, milí čtenáři. Dneska bych vám chtěla představit procházkové fotky z 8. května. Jaký to opět sváteční den, že jo?  Ten den jsem poprvé měla pocit, že to jaro je tady. Což je dost pozdě. Jindy už na přelomu února a března mám touhu dělat jarní úklid. A letos? Děs a hrůza.

Na první fotce můžete spatřit tento nádherný keř. Kvete na tomto místě, už mnoho let. A do dnes nevím, jak se jmenuje. A kdybych to věděla, stejně bych to zapomněla, takže to nebudeme hrotit. 

Také samozřejmě nesmí chybět alespoň kousek rybníka. Vidíte, jak se ty vzdálené stromy a obloha opět opět odráží na vodní hladině?

Pamatujete si na tento strom? Vyfotila jsem ho tady. Tehdy jsem si slíbila, že k němu přijdu někdy v budoucnu blíž, abych zjistila, co je zač. A to jsem také udělala. A zjistila jsem, že ho vlastně znám. To je přece ta veliká vrba, kterou jsem potkala už kdysi dávno. Možná už v roce 2009. Jen jsem k ní došla z trochu jiného směru. A když jsem jí pak po letech chtěla navštívit zase, hledala jsem jí úplně jinde. A přitom jsem jí celou tu dobu měla před čumákem. Prostě magie. Jako vždy.

Trochu se zvedl vítr, takže na tomhle rybníce už člověk nespatří ani náznak odrazu.

A pak jsem skrz větrolam zamířila do domáčtějších končin.

JInak, tyhle mraky jsou také kouzelné...

Když jsem pak procházela vsí, spatřila jsem tento trávník před jedním plotem. Úplně mě to uchvátilo. Nějakou nudnou zelenou plochu bych přešla bez povšimnutí, ale tohle je nádhera. Ideální poměr, bílé, žluté a zelené. A nikde ani náznak nudy. Navíc i včely takhle mají co jíst.

Při takových výjevech se prostě člověk musí ptát proč tak někteří lidé trvají na tom, aby jim všude rostla jenom tráva. 

A tady už jsme u nás. Tohle je naše jabloň. I ta je oproti předloňskému roku trochu opožděná. Ale překrásných květů jsme se přece jenom dočkali.

A i ten šeřík je okolo toho 8. května obvykle na pokraji odkvetení. Letos měl teprve poupata.