Když žlutá růže rozzáří šedý den

Zdravím, milí čtenáři. Týden se s týdnem sešel a já tu jsem opět s nějakými těmi fotkami. A to z 8. října. Tentokrát se nesou v poněkud ponuřejším duchu, než ty minulé. Bylo zatažené nebe a bylo vlhko. Chvíli dokonce i mrholilo. Přesto se ale nezdála být úplná zima. 

Jako první tu máme tuto růži. A nepamatuju si, že by tu rostla i loni. Třeba ano, ale nekvetla. Nebo kvetla, ale ztratila se ve vysoké trávě. Kdo ví? Každopádně by byl smrtelný hřích ji nevyfotit. Jediná zářivá věc široko daleko. 
Vlastně když se to vezme kolem a kolem, žluté růže jsou nejlepší. Červené, bílé a růžové jsou až moc mainstream. Dobré jsou i černé. Bylo by zajímavé vidět černou a žlutou růži kvést vedle sebe. 

Na jednom místě u cesty je takovýhle kus  balvanu či skály. Bůh ví, co to je doopravdy. Vlastně je tento útvar velmi nenápadný, ale když se na něj člověk zaměří z toho správného úhlu, vypadá monstrózně. Ba dokonce epický.

Mám ráda výhledy skrze závoj větví. Budí totiž dojem takového portálu do kouzelného světa. A zrovna tento den  ta louka vzadu vypadá, jako palouček, kde v noci tančí víly. 

Tento kříž na rozcestí už všichni znáte. Fotila jsem ho už ze všech možných stran. A z každé vypadá fotogenický. Můžete se přesvědčit v článcích Počasí, kdy mrznout uši nebo Zlatozelená.

Jak jsem tak vypozorovala, nějaké to barvící se listí mám zrovna v tom výše zmíněném článku Zlatozelená. Akorát tehdy jsem je zastihla ještě na stromě. Letos už ležely na zemi. A i to mramorování mají jiné. Ale asi nemá cenu zrovna nad tímhle příliš přemýšlet. Ale někdy by bylo fajn zjistit, co přesně určuje to, které části listí začnou žloutnout nejdříve.