Přichází obleva?

Zdravím, milí čtenáři. Blíží se nám opět čas zveřejnit další fotky. Zachycují procházku z 10. prosince a stromy zalité ranními paprsky slunce z prosince 11.

Po vydatném sněžení přišly dva dny mrazu. Poté teploty během dne stoupaly lehce nad nulu. Pak přišel mrznoucí déšť a všechny nás trýznilo náledí. V neděli už byla většina cest posolená, takže už se po nich dalo bezpečně projít. Na mnohých polních cestách ale led přetrvával. Zvláště tam, kam nikdy nezasvítí sluníčko. 

A když už jsem zmínila to sluníčko, ten den se nějak skrz ty mraky nemohlo prodrat. A přitom by tak chtělo svítit.

A co se týče sněhu, je trochu i poznat, že ho je o dost méně, než na minulých fotkách. A byl takový nepříjemný. Šlo se po něm jako po takové té ledové tříšti, co v létě prodávají v kelímku.

Je to již tak dávno, co jsem naposledy fotila tento svůj oblíbený smrk. naposled myslím letos v březnu. Za těch devět měsíců, co jsem ho neviděla trochu zmohutněl. Ale možná to jen tak vypadá, protože je focený z větší blízkosti.

Na téhle fotce to možná tak nevypadá, ale ve skutečnosti je na tomhle místě rybník. Jen je asi vypuštěný, A jak je napůl zamrzlý a zasněžený, tak už se vůbec nedá nic poznat. Dokonalé krytí.

Zato ten druhý rybník, co je naproti, vypuštěný rozhodně není. Voda v něm je napůl zmrzlá a napůl rozpuštěná. Možná proto je odraz na hladině tak zvláštně zakalený. Vepředu pak zůstává ještě nějaká ta vrstvička z ledu. Na některých místech byla trochu zvrásněná. Jako by led před časem několikrát popraskal a opět přimrzl k sobě. Vlastně mi v tu chvíli připomněl povrch Enceladu, jednoho z mnoha Saturnových měsíců. Ten je také pokryt ledem. Ten občas praská a voda se z té pukliny hrne nahoru ve formě gejzírů a pak padá dolů ve formě sněhu. Je tam takový mráz, že jednotlivé kapičky vody zmrznou během okamžiku. 

Tuhle je foceno o kousek dál. Zde je led hladší. A voda vlastně taky. A však mléčně bílý zákal ze zachován i tady.

Tako fotka je z rána 11. prosince. Je to dost podivný úhel, který bych za normálních okolností nikdy nezvolila. Jenže to slunce tak ozářilo ty stromy, že mě to prostě uchvátilo. Bylo to silnější než já a nemohla jsem jinak. To světlo dodává stromům zlatou svatozář.