Magická obloha

Zdravím, milí čtenáři. Dneska pro vás mám jenom dvě fotky. Avšak na obou je vskutku neopakovatelný výhled. 

Toto jsem fotila 22. června. Takovýhle pohled se člověku vyskytne, když vyhlédne ze severního okna v naší kuchyni. Znáte hi například z článcích Jaro nejaro, Zapomenuté fotky z léta, To poslední z roku 2021, Slunce a sníh a snad ještě v nějakém dalším, ale kdo to má všechno hledat, že jo? 
No a tentokrát v dáli byla ultra nádherná mlha. Co ultra nádherná. Spíš nádherná, dušipovznášející, úchvatná... Každé pojmenování zní jako prázdná dráze v porovnání s krásou toho výjevu. 

Taková mlha občas bývá, než jdu ráno do práce. A lidi se mě diví, proč při čištění zubů čumím z okna.  

Fotka z 2. července už takové grády nemá. Jsou na ní jen mraky. A úžasně zelená louka, na které v následujících týdnech tráva uschla na stojato, protože prudké slunce, vítr a nedostatek srážek udělaly své.

Letos je ale stejně bídný rok. Tedy alespoň co se týče úrody. Na jaře byla hodně dlouho zima, takže pomrzlo mnoho květů na stromech. Pak sice dost pršelo, ale v tom nejdůležitejším období nespadla ani kapka. Jahody malé, maliny seschlé, borůvky scvrklé. Obilí asi také bude mít drobná zrna. A teď, když jsou žně a je zase třeba sušší počasí, prší každý den jako u blbejch. Takže bude zemědělcům hrozit, že jim to zplesniví. Naštěstí většinou prší mírně, takže se voda dobře vsakuje do země. Na zahrádce se ale dobře trhá plevel. To je pozitivum. A kupodivu se urodilo nekonečné množství rybízu a to navzdory tomu, že ho půlka opadala.