Jaro nejaro

Zdravím, milí čtenáři. Opět tu máme další sérii fotek. Tentokrát dokonce ze čtyř různých dnů. Z 26. března, 2. dubna, 11. dubna, a 16. dubna. Zdá se, že možná už odzvonilo procházkám, kde člověk nafotil sedm až třináct fotek. A možná že už prostě není co fotit. Člověk tak nějak zvládne dvě nebo tři. Zkrátka málo. Tak proč je nedat do jednoho článku?

Jako první se podíváme na fotky z 26. března. Ten den jsem si všimla, že rozkvétají špendlíky. To jsou takové švestkolidní plody. Mají červenou nebo žlutou barvu. Dozrávají někdy na přelomu srpna a září. Ale nyní se můžeme kochat pouze jejich kvítky. Vlastně mě udivuje, že některá poupata se vůbec odváží vyrašit. Člověk ani neví, kdy bude čtrnáct a kdy mínus jedna. Ale většinou je tak osm. Letošní jaro je prostě velmi vlažné. 

Na tomhle výjevu mě baví ten kontrast temně zelených smrků a hnědých bezlistých keřů. 

Á fialky. Ty jsem měla vždycky ráda. Už od dětství. A pamatuju si, že u nás na zahradě jich rostla spousta. Ten jeden kouteček bych vždycky celý fialový. A pak se postupně začaly vytrácet. Dneska jich je už jenom poskrovnu. Asi jim nesvědčí časté sekání trávy. Sekačky jsou zlo. Ale pod sušákem prostě metrovou zeleň mít nemůžeme. 

Počasí 2. dubna bylo úplně stejné, jako předchozí týden. Jenom bylo o chlup chladněji. A taky asi ten den pršelo. Je vlhká silnice. Jinak, tohle panorama už znáte. Vlastně  článku Hledat houby magický jsem fotila tu samou cestu. Jen ten větrolam byl z mnohem větší dálky. 

Z 11. dubna nemám žádnou fotku z procházky. Jenom fotku z našeho okna. To proto, že mě vlastně nejvíc ze všeho zaujal tento UFO mrak. Už od pohledu působí, jako pěst na oko. Jednak je tmavší, než ostatní mraky a jednak tvarem připomíná létající talíř. Ten mrak je možná uměle vyrobený a ta vesmírná loď se za ním schovává. 

16. duben. Den kdy se zase po dlouhé době zdálo, že už bude hezky. Zdání může někdy klamat, ale toho si teď nevšímejme. Zkrátka svítilo sluníčko a svět pro jednou opět vypadal o trochu vlídněji, než normálně. 

Co se týče téhle fotky, toto je slavné místo. Prvně jste ty stromy po pravé straně mohli vidět v článku z února 2018. Jediná fotka, kde jsou vidět všechny čtyři. Když se člověk podívá z jakéhokoliv jiného úhlu, vypadá to, že jsou tak jen tři. Také tam tehdy nerostlo žádné křoví. Asi ho poslední léta přestali prořezávat. 

Tolik se tu od té doby změnilo. Tehdy tam ještě nebyla vyasfaltovaná cesta. V článku z května 2018 už ale je.

A pak přišel ten smutný okamžik. 24. července 2022 jsem při běžné obchůzce této trasy zjistila, že ten předposlední strom je zlomený vejpůl. V srpnu jsem se o tom zmínila na blogu. Tenkrát ta hrozná bouře si vyžádala mnoho padlých. 

Pak jsem tudy dlouhou dobu nešla. Možná ještě jednou či dvakrát. A pak už ne. To až letos v únoru jsem si všimla, že pahýl je odříznutý a zbyl tu jen nízký pařez. 

Tentokrát jsem však při focení těchto stromů stála moc daleko, takže je pořádně vidět jenom jeden. Ale zase můžete vypozorovat, že ta tráva oproti předchozímu týdnu zase o kousek poporostla. 

A nakonec modřence. Když je vyfotíte při svitu slunce, zdá se, že mají úplně jiný odstín než v reálu. Takhle fialové ve skutečnosti nejsou.