Za vodou v rákosí

Já bych málem zapomněla zveřejnit nedělní fotky z 19. ledna. Ano, o víkendu jsem měla dvě procházky. V sobotu uklízecí a v neděli fotografickou. A zrovna ten den jsem se zaměřovala na takové ošklivé věci.

Třeba tohle. Ledna z mnohých luk s krtinci. Mám krtince ráda. A možná je to způsobeno zejména tím, že u nás na zahrádce nikdy žádné nejsou. A přitom by se mi docela hodily. Ta zemina z větší hloubky je prostě skvělá. Ne jako ta přeschlá zničená povrchová krusta. Prostě bych jí potřebovala květináčů. Ale tento prostor je za ohradníkem. Myslíte si, že by se majitel pozemku hodně zlobil, kdybych si jednu nebo dvě kopičky odnesla v kyblíku? Stejně se tam v létě převážně pasou krávy a těm to chybět nebude. Ale asi si najdu nějaké neohrazené krtince.

Co se skrývá v keři

V sobotu 18. 1. jsem byla na procházce a sebou jsem si vzala do kapsy prastarou igelitku, kterou jsem kdysi osvobodila zpod kamene mezi keři a do které čas od času sbírám odpadky, které nacházím u cest i mimo ně.

Pro letošní rok jsem si totiž dala závazek, že budu sbírat nepořádek v přírodě častěji. Ne jen třikrát do roka. Alespoň jednou za měsíc, aby to mělo nějaký efekt. Navíc, teď v zimě se to dělá lépe, protože pro nedostatek listů a vyšší trávy je všechno vidět. Jen aby mi nenasněžilo...

Cestou necestou

Dobrý den, vážení čtenáři. Dnešním dnem přidávám fotky z další nedělní procházky. Ten den bylo počasí totožné s tím, co bylo předchozí týden. Jen bylo asi o dva stupně méně. Téměř to ale nebylo poznat.

Rozhodla jsem se, že tentokrát půjdu okolo rybníka po úzké cestě, po které se dá dojít do jiné vesnice. Tak daleko jsem ovšem jít nechtěla. Jen kousek k tomu vzdálenému, osamělému domu, abych zkontrolovala, jestli je tam opravdu to rozcestí, jak říkala mamka, a pak zase zpátky. Odbočka, která vede z hlavní polňačky na polňačku vedlejší a po které se dá dojít ještě do jiné vesnice. Ach, to by člověk nevěřil, co všechno s námi sousedí a kam nevede normální silnice.

Zde můžete vidět ten zmíněný rybník. On má na sobě takovou tenoučkou vrstvičku ledu, ve které se odráží nebe. Nebo spíš od vody, co je těsně pod ledem. Nevím. Do toho se přidal ještě sluneční svit a tak je velice modrý. A v kontrastu té hnědo zlaté trávy je asi ještě modřejší.

Přečtené knihy za rok 2019

Dobrý den. Rok 2019 byl nejsilnější rok, co se čtení knih týče. Tedy alespoň od doby, co si dělám statistiku četby. A tu si já vedu zhruba od roku 2016. Ano, letos jsem přečetla čtrnáct knih. Kde kdo by řekl, že je to pořád málo. Dokonce jsem se i setkala s jedincem, který se chlubí, že přečte 50 knih za rok. A kdy teda stíhá jíst, spát, chodit do práce, chodit na procházky a uklízet? Den takového člověka musí být dlouhý 96 hodin. Ne, neodbočujme myšlenkami někam za roh.

Takže tedy čtrnáct knih. A to jen díky tomu, že jsem si uvědomila, jak příjemné je sednout si na jaře s knihou na sluníčko a v létě do stínu. Čtenářský rok 2019 se nesl mimo jiné i v duchu fantasy příběhů. Těch bylo osm. Vlastně devět. Jakým směrem se bude ubírat tento rok, to nevím. Možná že si něco přečtu ještě jednou. Ať tak, či tak, za rok 2020 hodlám přečíst 15 knih. Jak se mi to povede, to ukáže čas.

Když toulám se po luzích

Á dobrý den, vážení čtenáři. Dneska sem přidám první fotky tohoto roku. Absolutně hrozné fotky. Ale líp to nešlo. Krajina byla ten den vyloženě olezlá. Proto asi z celkového počtu sedmi se dají použít jen dvě. S přimhouřením obou očí. No zkrátka to dnes nehodnoťte z uměleckého hlediska.

Prostě taková obyčejná procházka. Žádné nadšení, ale také žádná hrůza. Docela příjemně strávená chvíle. Slunce, dva stupně nad nulou. Původně jsem chtěla jít jinudy, ale byla jsou přesvědčená, že už jsem se dlouho nebyla podívat na hřišti. A tak jsem na poslední chvíli změnila směr.

Zaujala mě tam jediná věc. Pásla se tam ovečka. Samozřejmě, že jsem si jí musela vyfotit. Volně pobíhající ovečku přece nepotkáte každý den. Většinou jsou za plotem nebo za elektrickým ohradníkem. Jen jsem se neodvážila k ní přijít moc blízko. Ještě by se vyplašila a vyběhla na silnici... Nebo hůř, skočila by do rybníčku před hřištěm. Hlavně jsem nevěděla, jak by zareagovala na mého psa. A tak je to tu z velké dálky mnohonásobně přiblížené.

Co rok 2019 dal a co bude v roce 2020

Tak, a už máme za sebou i běsnění silvestrovské. Paráda. A přišel rok 2020. Uf, to teda trvalo. Jenže nějak mi chybí novoroční nálada. Tak jako mi chyběla silvestrovská nálada a vánoční nálada... A vůbec mám potíže se naladit na určité věci. Hlavně v poslední době. No co...

Ale tohle nemá být depkózní článek. Ne, chtěla jsem psát o tom, co se v roce 2019 podařilo, co nového jsem zažila a co bych letos chtěla zažít a na čem mám zapracovat, abych se zase posunula o malinký krůček dál.