Když salát, tak jen recept v procentech

Nedávno jsem měla chuť na zeleninový salát, ale nevěděla jsem jaký. Zkrátka nějaký, který doma neděláme. A tak jsem hledala na internetu recept pro inspiraci. Ale nelíbil se mi ani jeden. Nejvíc mě zaujal ten z e-shopu se saláty, ale tam nebyl návod. Jen složení v procentech. Ale to mě neodradilo. Začala jsem hledat, kolik váží hlávka zelí, abych mohla vypočítat množství surovin pomocí trojčlenky. Pak jsem si uvědomila, že jsem debil a že každá hlávka váží jinak.

Trochu jako v savaně

Fotky ze včerejší procházky nejsou tak malebné, jako minule. Tenkrát jsem totiž vyfotila většinu kytek, které šly vyfotit a tento týden nerostla žádná nová. Jen jsem natrefila na modřence u cesty. Ty ještě asi zvěčněné nemám.

Já jsem ten den na procházku nebyla tolik naladěná. Vyšla jsem dopoledne, protože jsem věděla, že po nedělních pohádkách už bude vedro. A tak jsem si sebou vzala MP3 přehrávač. Ale protože jsem se bála, že přeslechnu případný traktor či motorkáře, tak jsem si hudbu pustila jen zlehka. I zpěv ptáků jsem přes ní slyšela. Ani s tou Metalicou to do hromady neznělo špatně.

Mezi květy

Tak a méme tu fotky z minulé neděle. A že jich tentokrát bylo. Šla jsem tentokrát trasou, kde jsem fotila sérii "Mrazivá záře". Dokonce mám i pocit, že jsem měla stejné studeňáky (tepláky), jako minule. Tentokrát jsem se ale zaměřovala více na rostlinky, než na zasněžené pláně.

Toto je nějaký břečťan, ne? Vždycky se mi líbil. Na starých opuštěných domech vypadá tak epicky. Ale na stromech jsou taky pěkné.

Motýlí víla

Toto jsem kreslila někdy v listopadu. Tehdy jsem hodně kreslila. Pak nastala éra designů a nyní jsou to fotky. Tak jako tak mě vlastně poslední dobou nebaví se písemě vyjadřovat. Asi to ale není problém. Až člověk zpracuje svůj svět graficky, teprve potom ho může dát do slov.

Výprava za lišejníkem

Předchozí fotky byly z velikonoční soboty. Nedělní procházku jsem tehdy neměla, protože bylo tak hnusně. Nějaká vichřice a déšť, či co. Nahradila jsem si to o Velikonočním pondělí 2. dubna. Přece jsem to slíbila psovi a to se musí dodržet. Asi jsem je sem měla dát už dávno, ale nebyla jsem na takovou činnost naladěná. Až teď. V úterý jsem potom byla ve městě a nějak jsem tam asi nastydla, či co, a tak jsem ani v neděli 8. dubna nešla. Dneska půjdu. Hned jak sem dám tyto fotečky.

Ten den bylo tak nádherně. Modrá obloha. Žádná mlha. V takových chvílích i ten rybník vypadá z dálky čistě.

Navráceno přírodě

Tyto fotky nejsou kupodivu foceny v neděli, ale v sobotu. O Velikonocích. Byli jsme přece u babičky v Protivíně a já přece potřebovala protivínské fotky. Přišlo mi, že ty z mého okolí jsou již nudné, tak jsem sem chtěla přinést nějakou exotiku. Protivín se však od mého domova nijak neliší. 35 kilometrů zřejmě není žádná vzdálenost.

Ne, kecám. velké rozdíly jsem vskutku nečekala. Nějaké ty jehličnany, křoví, kočičky v popředí. A ty mraky.

Podivné tvoření

Takto nějak vypadá mandala vytvořená z párků, rajčat, sterilovaných kapií a hnědé hořčice.

Než já to všechno poskládala, párek vystydl a já ho pak jedla studený. A ani dobré nebyly. Už je nekoupím.

BŘEZEN 2018: Můj malý pony - Příběh o Útulnocích

Víte, zdá se to až neuvěřitejné, ale tento díl seriálu Můj malý pony mě toho hodně naučil. Například mi připoměl, jak je důležité slavit svátky, které stmelují společnost, i když se zdá, že na jejich začátcích je pouhý bezcenný mýtus, který se nás snad už prakticky netýká. Že kdyby se opravdu lidi věnovali jen práci nebo učení, že by svět byl temné, studené a zlé místo.

Taky je tam ukázáno, jak zdánlivě nevinně v dětství mohou vzniknout komplexy a co to potom s člověkem (chcete-li - s poníkem) může dělat v dospělosti. Takže místo Ulice či Ordinace si pusťte kreslenou pohádku. Daleko víc vás to vzdělá. :-)

Edit z 5.7. 2020 - Video někdo odstranil, ale nezoufejte. Stejně jsem to našla. Sice rozdělené na čtyři části, ale to vůbec nevadí.

(https://www.youtube.com/watch?v=OnfNqpB3MNE)

Velikonoce, svátky zrození

Zdravím, milí poníci. Tedy lépe řečeno, za poslední dobu jsem shlédla mnoho dílů seriálu "Můj malý pony" a toto oslovení je první, co mě napadlo. Už jsem u třetí série a hrabe mi z toho.

Máme tu duben. A velikonoce. Nasela jsem osení. Už vyrostlo, ale není to nic moc. Na velikonoční pondělí už bych chtěla bujnou zeleň. Příště se poučím ze své chyby. Zrní nebudu dávat příliš hluboko do země. Možná ho naseju o dva dny dříve. Každopádně vajíčka mám namalovaná, takže až přijde čas, uložím je do porostu a vyfotím to.