Rusko napadlo Ukrajinu; spekulace, dojmy

Dobrý den, vážení čtenáři. Já vím. Na pátek jsem měla naplánované fotky z další procházky. Ale nějak jsem v sobě nenašla chuť to dodělat. Jednak mám hlavu plnou rýmy a jednak... Člověku je i těžko z toho, co se děje. A tak jsem začala o tom smolit článek. 

Jen šedé nebe

Zdravím, milí čtenáři. Dnešní den vám představím fotky z 19. prosince. A víte co? Přestože ten den bylo evidentně tepleji, než 12. prosince, mně byla větší zima. To asi dělal ten vítr. Nebyl moc prudký, za to velice ledový. Ani ten pes netáhl, jako obvykle. naopak se krčil za mnou. Nejdřív mi to bylo divný. Teprve pak mi došlo, že já jsem pro něj asi byla něco, jako štít, proti tomu větru. 

Jinak, pamatujete si ještě, jak všechny ty stromy byly porostlé zeleným listím a vypadalo to tu úchvatně? Jako třeba na druhé fotce odshora v článku Magické výhledy? Vím, tehdy jsem stále až támhle vzadu v té mírné zatáčce a byla jsem navíc otočená opačným směrem, ale chápeme se, ne? Ta atmosféra je prostě jiná. 

Nová cesta na staré místo

Psalo se 12. 12. 2021. Zdálo by se, den jako každý jiný. A přesto je ale něčím velice speciální. A víte čím? Konečně jsem totiž pokořila polní cestu, kterou se mi do teď nepodařilo zdolat. Tu, která mě k sobě nepustila ani 23. května, ani 5. září. A jak už to v pohádkách bývá, třetí pokus je vždycky stěžejní. A cesta to byla dlouhá. To se musí nechat. A udělala jsem při ní asi dvacet pět fotek, které jsem nakonec zredukovala na osmnáct. 

Už odjakživa jsem byla zvědavá, kam ta trasa vede. A to až tak, že jsem si na Google mapách prohlédla pohled shora. Ale to mi nestačilo. Chtěla jsem tudy projít a pokud možno to zdokumentovat. Jenže se mi to nikdy pořádně nepodařilo kvůli ďábelské vodě přes cestu. Jaký to nakonec spásný nápad, že jsem se tudy vydala, když všude bylo po kotníky sněhu. Prošla jsem přes něj, aniž bych zaznamenala byť jen kousek bahna. Ale teď už opravdu k fotkám

Jen velmi zřídka se stane, že jdu okolo tohoto rybníčku a nepokusím se ho vyfotit. Většinou se tam vyskytují divoké kachny. Protože jsou ale ve prostředku rybníka, tak se fotí velice špatně. Možná kdybych s sebou přinesla vždycky nějaké krmení, že by to přece jen bylo jiné. Budu na to příště myslet. Dneska tam ale bylo kromě jedné divoké kachny i domácí husa. To je rarita, kterou člověk nesmí promeškat. Když jsem byla hodně malá, tak tam bylo hodně hus. Asi vždycky někomu utekly. A já jsem se jích tak bála. Protože vyběhly z rybníka přímo ke mně, kejhaly, syčely a natahovaly krky. A mě byly tenkrát tři nebo čtyři roky a ty bestie se zdály být větší než já. A i když ji určitě nebylo víc, než patnáct, vypadalo to, jako by jich bylo sto. Ještě že jsem s sebou měla mamku. To víte, že dneska bych si s nimi poradila. Pustila bych na ně psa, ten by jednu zakousl a ostatní by si daly pozor. 
Ale tahle jedna se zdála být zcela neškodná. 

Kam zmizelo slunce

Dobrý den, milí čtenáři. Jsem tu s dalšími fotografiemi. A to konkrétně s těmi z 5. prosince. Celý týden jsem si lámala nad tím, jak nazvat dnešní článek. To se mi stalo naposled v říjnu. Naštěstí mě něco napadlo, tak můžeme pokračovat.

Toto jsou ty stromy, které už musí znát každý, který pozorně sleduje mé články. Možná vás bude zajímat, že jsem konečně objevila záhadu té mezery. Ale já vám nic neřeknu. Ne dnes. Důvod je ten, že jsem to vyzkoumala až po novém roce. Proto jsem necháme tajemství tajemstvím do té doby než přijdou na řadu.. 

♪ Co jsem nejvíc poslouchala v lednu 2022

Dobrý den, drazí čtenáři. Jak jsem už psala v jednom z minulých článků, jedna bloggerka dávala na svůj blog seznamy písní, které za ten či onen měsíc nejvíc poslouchala. Tuším, že jich vždycky měla deset. 

Mě se ten nápad vždycky velice líbil, ale bála jsem se ho uskutečnit také. Zejména proto, že by se mohlo stát, že v lednu budu poslouchat na vlas to stejně, jako třeba v únoru. Nebo že si nejvíc budu pouštět písně, které už zkrátka na blogu dávno mám. Přemýšlela jsem, jak to řešit.

A provedu to nejspíš následovně. Budu sem dávat písně, které jsem opravdu za ten měsíc poslouchala nejvíce.  A kdyby se něco opakovalo, dám to sem jako odkaz. Jen nevím, co budu dělat, až zjistím, že jeden měsíc jsem poslouchala více písní, než jiný. Ale asi ani to nebude problém. Dám si asi horní hranici deseti písní a když jich bude méně, nic se nestane. Ať tak, či tak, pokusím se k nim vždy nepsat pár vět... Aby to ovšem zase nebylo pár románů...