Přečetla jsem 8. díl Harryho Pottera

No, to se stalo tak. Dostala jsem k Vánocům knihu Harry Potter a prokleté dítě. Proto jsem si řekla, že by bylo fajn si to jako přečíst, když už to mám. A pak jsem si usmyslela, že je o tom třeba napsat. Ty dojmy si prostě nemůžu nechat pro sebe. Samozřejmě to nebude recenze. Ty jsou na mě moc nóbl. Spíš jen takový výkřik do prázdna. A v článku se mohou vyskytovat spojlery. Dávejte si pozor, pokud nechcete vědět věci v knize dopředu. Ale pochybuju, že z mé prezentace nějaký bližší děj pochopíte. :-)

Už umím vyhrát v tombole :-)

Zdravím, milí čtenáři. O tombole už toho bylo na mých minulých blozích napsáno mraky. Vždycky jsem dumala nad tím, proč někdo neustále vyhrává velké ceny a jiný získá jen nějakou kravinu nebo vůbec nic. Velice mě ta otázka trápila a nevěděla, co si s tím počít. Nějaký důvod to přece mít musí.

Snad štěstí. Tedy náhoda. Či spíš jakási tajná skutečnost, co je pod povrchem. Neviditelná a tudíž za zrakem. Můžu tomu z fleku říkat zázrak.

Nějakou dobu jsem se tím pak nezaobírala. A také v létě bály nejsou. Až nedávno jsem si někde přečetla, že nejšťastnější číslo je 54 nebo 540. A že jeden člověk shání dálniční známky jen s těmihle čísly. Prý mu to i několikrát zachránilo život. Však víte. Dálnice v Česku jsou nebezpečné. To není jako v Severní Koreji, kde má auto jen málo lidí a tak jsou silnice a dálnice zvlášť většinou prázdné. Také je mají v o hodně lepším stavu. Možná bychom to tu mohli taky zavést. Kdo je pro, aby bylo pět aut na dvoustovku obyvatel?

A tak jsem si řekla, že nebude nebezpečné, když tenhle poznatek uplatním na hasičském bále ve vedlejší vsi.

Metallica - The Memory Remains

Tuhle píseň znám už nějakou dobu. Nejspíš z TV Rebel, ale patrně jsem jí slyšela už dřív. Je poměrně známá. Víte, že se díky ní nějakým zvláštním způsobem vracím do mládí? No ano. Něco v ní ve mě evokuje konec základky. A proklikala jsem se na ní před těmi třemi dny čistě náhodou, když jsem hledala jinou skladbu od Metallicy. Nevím, její název. Věřte, že až na ní natrefím, dám jí sem taky. Ale teď tu mám tuhle. Je to láska na sto padesátý poslech. Kdo ví, čím mě uchvátila. Možná tím "Na na na na". :-)

Hudba je taková houpavá, lehce psychotická, mírně hypnotická a tak trochu ďábelská. A hlavně boží.

https://www.youtube.com/watch?v=RDN4awrpPQQ

Přečtené knihy za rok 2016

To jsou všechno knihy, které jsem stihla přečíst za rok 2016. Já vím, devět knih je málo. Nebyla nálada ani čas. Ale o to více jsem se činila při četbě příběhů na blozích. Ale polepším se. Za rok 2017 jich stihnu víc.

Jinak nelituju žádné knihy, kterou jsem přečetla. Všechny jsou svým způsobem poučné. Některé víc, jiné méně, ale přesto doporučuju.

Zelená pracovní zima

Názvu se neděste. Jen se snažím pojmout všechny při témata dohromady.

1) Tak mám rýmu a bolení v krku. Ale jenom trošku. Víte, tentokrát to léčím Zelenou. Což je takový peprmintový chlast zelené barvy. Asi znáte. Úplně geniální. Víte, ostatní alkoholy z člověka nepříjemně táhnou. Když na vás na koncertě nebo na hasičském bále někdo promluví, musíte s nakrčeným nosem odvracet tvář. U Zelené se to nemůže stát, že by vás někdo takhle znechutil. A pivo je úplně nejsmradlavější.

A zabírá i na žaludeční nevolnosti.

Víte, ono to je také takové odhleňující, chladivé a přesto hřejivé a čisté pití. Na ty záněty v krku je to dobré. Ale před spolknutím musíte kloktat. Aby se vám ústní dutina dezinfikovala co nejdéle.

O Zelené i naše okresní, téměř vesnická kapela Hamr složila píseň. Vím, je to ve své nejhlubší podstatě odrhovačka. Ale chytlavá.

A víte, čím léčím mokvající rány? Obyčejnou kuchyňskou solí. Při té zmínce se ségra otřásá děsem, ale to ještě nezažila, jak pálí dusíkaté vápno, když se vám dostane do nějaké oděrky. 

Gate Crasher - Gilotinou

Právě dnes jsem objevila skutečně skvostnou píseň. A protože mám strach, že bych do zítra zapoměla název kapely, musím jí sem dát. Víte, že jsem jí paradoxně našla, když jsem prohledávala v takovém tom blogovém vyhledávači a zkoumala, jestli někdo pořád píše články o metalu. Jasně, to bylo na blogu in naposled v roce 2009/2010. Moje temná puberta. :-) Ty věčné boje se svými SB proti růžovým a blikajícím blogískům, proti hiphoperským bloggerům, proti těm, cO píŠoU taQoWÝmhLe tyPEm pSAnÍ... A co se stalo? Staré gardy na obou stranách dospěly. Studují vysoké školy nebo pracují a páteře jim pomalu, ale jistě drtí a ohýbá soukolí reality. Jsou příliš dospělí, aby se pouštěli do malicherných sporů a přesto na ty doby vzpomínají jako na to nejkrásnější, co kdy zažili. A mladá krev hájící metal a rock na blogu není. Proč to? Jste metalisti. Tedy ti, co fungují jako strážci před škodlivinami mainstreamu a moderny. Pamatujte na to. Ale dostali jsme se do doby, kdy si nikdo není jistý ničím. Ani ty děti, co jsou těsně odchodem ze základky. Držme jim tedy palce. Ale je fakt, že dětské hašteření se z blogů přestěhovalo na youtube a nabralo nebývalé formy. A nebojuje se už ani za metal. Jen za oblíbeného youtubera a na toho neoblíbeného se plive. Hele, když to tak po sobě čtu, snažila jsem se výše hájit dost hroznou věc. Internetové války. Sakra. Neberte si ze mě příklad. Na druhou stranu tu vidíme jednu věc. Dnešní náctiletí se od těch před těmi osmi, sedmi lety zas tolik neliší. Jen jsou fous sprostější, ale to pochytí hlavně ve škole. A víte, že než jsem nastoupila do první třídy, neznala jsem nadávky skoro žádné?

Ale ať je to jak chce, tuhle rockovou a snad trochu i metalovou píseň musíte slyšet, protože má vskutku úchvatnou melodii. Na předchozí nostalgické kydy raději zapomeňte. Stejně jsem se beztak dopustila i logického paradoxu. Ale prostě to ze mě muselo ven. :DDDDD

https://www.youtube.com/watch?v=U7bVdmNdHNE

Veremiy - Slipy Voin

Tuto kapelu jsem vám představila v minulém článku.

A protože jsem přišla na to, že jsem na nejspíš jediná osoba široko daleko, která tuto kapelu zná, chci si hrát na průkopníka. Tak sem musím přidat píseň na kterou tam nebyl odkaz, a je neméně úžasná. Jak by se krásně vyjímala za vlahého letního večera u táboráku. Jen kytara, praskání ohně a pět lidí, co by uměli text a znali melodii co by se tak lehce poletovala s vánkem. A místo flétny v mezihrách by bylo naj naj naj...

https://www.youtube.com/watch?v=-XqPLHEoa6k

Kapela Веремій / Veremiy

ВЕРЕМІЙ, (ale jde to foneticky přepsat také jako Veremiy či Veremij) je ukrajinská kapela z Kyjeva. Hrají Melodic Heavy/Folk Metal. Místy připomíná i folk rock.

Weavesilk: Pohárky

Ano, mám novou úchylku. Teď vytvářím ve Weavesilku poháry a ne mandaly. A někdy i docela přízračné, mohu-li to tak nazvat. Vlastně jsem se rozhodla, že sem nebudu pořád dokola dávat ty samé motivy, jako na minulém blogu. Chce to rozdělit nějak tématicky. V jedno článku to, v jiném ono... aspoň co se týče tohohle.

O posouvání významů slov a nepřímo i o politicích

Předem si musíme do budoucna stanovit pevný pojem. Alespoň pro tento článek. Pište a říkejte "filosofie" a ne "filozofie". Protože "sofia" je moudrost zatímco "zofos" je temnota nebo zlo.

• Proč se vlastně tak často zaměňují pojmy?
• Co přesně to způsobuje?

Lednové změny na blogu i mimo něj

Tak, ponechme stranou zasněžené a přimrzlé střešní okno, které teď lstivě stíní mým květinám na stole. Odsuňme z povrchu i to, že jsem rodičům dohromady koupila k Vánocům domácí pekárnu a taťka řekl, že ten elektronický chleba z ní žrát nebude. Nebudeme věnovat pozornost ani jiným hrůzám všedního žití, protože od toho tu dnes nejsem, abych vás uváděla do depresí a dekadentních úvah. Protože dekadence je úpadek a ten je třeba napravovat.

Korpiklaani - Lempo

Já miluju tuhle píseň. Je takovým zvláštním způsobem, táhlá, houpavá a přesto svižnější. Znám jí krátce a už je jedna z mých momentálně nejoblíbenějších. Byla to každopádně láska na první poslech. Finština je též nádherná řeč. Skvělý jazykolam. A samozřejmě bych to ani nebyla já, abych nepátrala, co je Lempo. Je to nějaká bytost z finské mytologie. Prý ohnivý bůh lásky a plodnosti. Co se týče písní, dozvídám se díky nim o mnoha věcech, o kterých jsem před tím ani nevěděla. A líp si je pak pamatuju, než když bych si je jen tak přečetla v sešitě. Proč mi nikdo nikdy nevymyslel píseň o výpočtu obsahu kvádru? Na základce by se mi to hodilo. Asi jí budu muset vymyslet pro budoucí generace. Člověk aby si všechno dělal sám. :-)

https://www.youtube.com/watch?v=GWCowljfU0s

Sen o Putinovi

Protože poslední dobou se mi toho moc nezdá, rozhodla jsem se prolistovat svůj sešít na zapisování snů, a našla jsem tenhle. Je to jeden z těch zajímavějších. Jinak se mi zdá jen o práci, o jídle a o bloudění na známých místech. Tohle je taková kuriozita.

Otroctví a parazitizmus

Žijeme ve světě (Svět je výraz pro něco světlého. Dá se tomu dnes ještě tak říkat?), kde se plahočí velká horda otroků pod biči hrstky otrokářů, co dávají na oplátku jen tolik, aby přežili ti, co na ně makají. A čím víc je otrok nahraditelnější, tím menší má od otrokářů mzdy.

Ale každý otrokář je také otrokem někoho, kdo je nad ním. Kdo ho tyranizuje.

Na zaměstnanci parazituje zaměstnavatel. Na zaměstnavateli úřady a vláda. Na vládě evropská vláda. Na evropské vládě Ilumináti a na nich snad samotní ďáblové. Tedy hodně zjednodušeně řečeno.

A vůbec nezáleží na tom, jaké máte školy. Stejně budete mít jen několik málo možnosti, kde zabíjet svůj drahocenný čas bytí. Mnoho archetypů neexistuje. Budete se pravděpodobně vyskytovat: