28. února 2018

Zima a změny

A jelikož už mám pocit, že jsem zažila opravdovou zimu, tak dávám souhlas k tomu, aby začalo jaro. K tomu, aby se sestavila vláda, ještě ne. :-D Tedy ne že bych trpěla takovým velikášským bludem, že bych si myslela, že poručím větru a dešti, ale je zábavné si na to hrát, když už nic jiného.
Víte, těsně před tím, než začaly ty mrazy, tak nám začalo docházet uhlí a tak topíme poskrovnu. Tak abychom udrželi těch 19 stupňů. A stejně máme v některých místnostech 16. První dva dny jsem se klepala a přímotop se pojednou projevil jako užitečný křáp v baráku. Ale jak tak je člověk v těch 16 stupňů, pojednou mu je v 18 docela teplo. On si nakonec člověk zvykne. Sice se člověk musí trochu přistrojit, ale není problém. Ono v těch starých kamenných chalupách před 200 lety tepleji nebylo a ti lidé žili. Nic mi to nedělá. To mamka dostala nějakou horečku, ale patrně se dostala do blízkosti nějakého cizího tuberáka. Však si taky zabrala nejteplejší místnost.
Já se letos docela držím. To loni jsem stonala skoro každý měsíc, ale všechno jsem statečně přechodila. Až ten zánět dutin mě položil. Ale tento rok je vše v pohodě.
Jinak jsem ve velmi dobrém rozpoložení. Konečně přišly normální mrazy. Všichni se sice hrozí, ale já jsem přesvědčená, že mínus deset ještě není žádná kalamita a že tak by mohlo být celou zimu. Třeba na jaře potom nebude tolik plžů, co myslíte?
A i ostatní lidé by si zvykli. Ze zkušeností z fabriky vím, že člověk je schopen vydržet víc než zvíře.



Diplom za mandalovou soutěž

Děkuji moc všem, co pro mě hlasovali. I když si tedy nemyslím, že by moje mandala byla lépe vybarvená, než ta soupeřky. Ono to bude asi přibližně stejné, ale jelikož měla složitější útvar, tak si zasloužila vyhrát ona, protože to měla těžší...
Ne, vážně, ještě jednou všem děkuju.


26. února 2018

Mrazivá záře

Dneska jsem byla navzdory mrazu na procházce. Je tedy pravda, že jsem měla silnou bundu, čepici, rukavice a vysoké kozačky, ale strašná zima mi byla na nohy. Hlavně na stehna a kolena. Ty zatracený tepláky nejsou vůbec teplé. Ode dneška budou studeňáky. A pak jsme se mamky musela zeptat, jak to s námi jako s malými dětmi vůbec dělala, když nás brala ven a takové mrazy byly běžnější, než dnes. Ona na to, že nám dávala oteplovačky. No jo, to je vlastně pravda, na to bych zapomněla. Příště, až bude teplota pod pět stupňů, tak si je vezmu. Hlavně ze jedny ve skříni mám a mnoho let jsem je neměla na sobě. Vyzkouším a uvidím.


21. února 2018

Ještě více sněhu

A tady jsou ty slíbené fotky z další nedělní procházky. Já si z toho snad udělám kalendář. Vezmu z každého týdnu jednu fotku a bude to. Ale budu muset začít až příští rok. Protože v lednu jsem nic nevyfotila. No nevadí. Stejně nevím, jak dlouho tato moje čerstvá tradice vydrží.

Toto je potůček. Tedy spíš stoka tekoucí z jednoho rybníku do druhého. Kdysi jsme tomu se ségrou říkali Nálezníček, protože jsme ho nalezly. A napravo jsou tři Trautisovy stromy. Nemám ani páru o tom, kdo nebo co je Trautis. To jsme taky vymyslely. Snad to byl dokonce i nějaký smyšlený bůh, kterému jsme ty stromy zasvětily. Prostě památeční místo.


20. února 2018

1. Bleskovka

A nebo druhá? Jednu jsem přece měla tenkrát v té blogové novoroční párty. Ale protože všem podařilo jí úspěšně ignorovat, Vypůjčila jsem si z ní některé otázky. Zhruba polovinu.
Ale jo, budeme jí počítat jako první. První samostatná bleskovka. takže jedem, ne? :-)

1) Chodíš rád/a na procházky?
2) Jaký je tvůj oblíbený strom?
3) Co si přeješ k příštímu svátku, narozeninám, popř. k Vánocům?
4) Jaká je tvoje nejoblíbenější hudba?
5) Jaká píseň se ti momentálně líbí nejvíc?
6) Hraješ The Sims 4?
7) Jak si představuješ posmrtný život?
8) Jaký máš názor na to, že kultura čím dál víc ustupuje před civilizací?
9) Jsi pro vystoupení z EU?
10) Co chceš na diplom?

19. února 2018

Ňufík v akci - Moje první video

To jsem byla na své nedělní procházce. Udělala jsem několik fotek, které přidám někdy uprostřed týdne. Ale protože mě naprosto fascinovalo, co to ten pes tropí, tak jsem si řekla, že si to natočím. Když jsem si to pak pustila prvně, zhrozila jsem se, jaký mám hnusný hlas. Tak jako vždycky, když slyším nějaký záznam se mnou. Když jsem to pouštěla podruhé, rozesmála jsem se nad tím. Ne tomu, jak Ňuf ryje čumákem ve sněhu. To on dělá pořád. Ale tomu, co jsem mu říkala. Hlavně ten konec. Ten to úplně rozštípnul. To je taková kravina, až je to dobré.


17. února 2018

Design 10 - Zima & Design 11 - Elegante

Název designu: Zima
Datum vytvoření: asi 14. 2. 2018
Vyroben pro: http://teprve.blog.cz

Ten předchozí mlžný design jsem dala pryč, protože mě již po tak krátké době štval. Tedy, ne že by byl hnusný. Nicméně jsem u něj zažívala provozní diskomfort. To jsem to ještě tak neuměla, a tak jsem to vytvořila špatně. Když jsem v nastavení zaklikla "Uchytit", tak jsem ten design měla podivně posunutý a celkově rozesratý. A tak jsem musela dát "Posunovat", protože pak to bylo v pořádku. Samozřejmě jsem to celé musela prodloužit, aby to nevypadalo hloupě. Nicméně jsem neustále musela dbát na to, jestli článek není příliš objemný. A mě sakra nebaví všude rvát tu oddělovací čáru.
A v neděli jsem byla na procházce a vyfotila nějaké snímky se sněhem a už přímo na místě mezi těmi stromy mě napadlo, že tuhle scenérii chci jako vzhled blogu. Bohužel, současný výsledek je už jen slabší verze toho předchozího. Nicméně to nějakou dobu budete muset vydržet, protože si hodlám dát s designy pauzu.



Název designu: Elegante
Datum vytvoření: asi 16. 2. 2018

Tenhle design si ode mě objednala Emo.Gothic.Queen. Moje stálá a jediná odběratelka mnoha přesdívek. Poslala mi na to asi 17 obrázků. Uklidnilo mě až to, když mi napsala, že nemusím použít všechny. A tak jsem je prohlížela a měla jsem vizi. Nápad. Ten nepřijde jen tak. Musí být člověk vhodně naladěn. A stejně mám pocit, že jsem nedodržela zadání. :-)



Diplom od Emo.Gothic.Queen za 10. bleskovku

Děkuji moc. Je velmi pěkný.


14. února 2018

Diplomy od Emo.Gothic.Queen za bleskovky

Děkuji moc za nádherné diplomy

Když jsem pozdě večer přišla z práce z odpolední, byla jsem velmi akční a vyplnila hned dvě bleskovky. Začala jsem tou nejnovější, sedmou, protože byla hned na očích. Za tu mám tento diplom. Dost dlouho jsem přemýšlela, co na ten diplom vlastně chci.
A pak mě napadlo. A co růže? ty přece máme rady obě, ne?


A pak jsem jen tak proklikávala starší bleskovky, abych se podívala, kdo všechno se bleskovek taky účastní. A všimla jsem si, že třetí je odpověďmi úplně netknutá. To jsem přece musela napravit.
Tady jsem už tak dlouho nepřemýšlela. Chtěla jsem něco žlutého. Chybí mi tu žlutá. A tak sem si přála že slunečnice.




13. února 2018

Sněhové výjevy

A máme tu další nedělní fotky, protože zrovna fotky z nedělních procházek jsou dobrá tradice. A jak to minulý týden už vypadalo jarně, tak teď nějak přituhlo. Nevadí. Stejně jsem ještě neměla letošní fotky se sněhem. A tentokrát jsem nevymýšlela kraviny typu: "Fotit jen na místech kde můj pes zvednul nožku". Na to jsem šla až příliš nefotogennickými místy. Člověk při tom musel více přemýšlet.

Tentokrát mě při focení neobtěžovalo sluneční světlo, ale zase bylo podivné šero a trochu i mlha.
Asi úplně nevhodné na takové ty krajinky.


12. února 2018

Odpuštění vede k...?

Já jsem nedávno zažila neuvěřitelnou věc, která mi možná změnila celý další život.
Už skoro devět let jsem pryč ze základky. A ještě víc let mě sžírala nenávist vůči té základce, těm lidem, té obci, ve které ta "zlá budova" je. A to jenom proto, že se už ze začátku našlo pár lidí, kteří se mi posmívali a byli na mě hnusní.
To ve mně nejdříve ukotvilo představu, že jsem horší člověk, než ostatní a že mě prostě žádný cizí člověk (každý, kdo není můj příbuzný), vlastně ani nemůže mít rád.
Následkem toho jsem se tak nějak uzavřela a už nevěřila ani lidem, kteří na něj byli hodní, či se dokonce chtěli kamarádit. Měla jsem pocit, že to jen předstírají. Že asi jsem opravdu nějaká blbá a postižená, jak tvrdí zlí jazykové.


11. února 2018

Za mříží

Tento obrázek jsem kreslila krátce potom (nebo před tím?), co jsem zveřejnila toto. Asi jsem tenkrát potřebovala něco zpracovat.


10. února 2018

Sluncem zalité

Dneska mám pro vás sice nudné, avšak velmi kuriózní fotky z neděle 4. února. (Asi zítra půjdu zase, abych vytvořila nedělní fotící tradici.) Zajímavé jsou právě tím, že jsem je fotila jen z míst, kde se můj pes zastavil, aby si něco očuchal nebo zvedl nožku. Po chvíli mě to tedy přestalo bavit. Ať tak, či tak, přinesla jsem si ve foťáku patnáct fotek, z nichž je částečně použitelných jen těchto sedm. Nebyl by to špatný nápad, kdyby to zvíře, nevykonávalo svou potřebu na takových divných místech. A taky člověk musí dbát na sluneční světlo. Proto je to zachyceno z takových podivných úhlů.


8. února 2018

Design 9 - Zlato podzimu

Název designu: Zlato podzimu
Datum vytvoření: 7. 2. 2018

Víte, že já už od září úplně blbě čísluju designy? Ale už jsem to opravila. Nebojte.
Jinak, jedna moje čtenářka mě poprosila o to, jestli bych jí nevytvořila podobný design, jako mám já. Něco se stromy ve stejném stylu, ovšem v černé, rudé a šedivé. (To že to není dost rudé, pominu.) Na druhou stranu, když jsem se tak na to koukala, říkala jsem si zase: "To je docela fajn design, něco podobného chci taky." Jenže já už to mám, ne?
A víte co? Proč ne? Klidně můžu dělat neustále jednu a tu samou věc pořád dokola a zkoumat, jestli se to nějak vyvíjí či ne. Je to velmi alchymistický přístup. Jen počkejte, až zjistím, jak udělat pěkný oddělovač.
Loni v červnu jsem zase kreslila jenom mandaly. A jak je z jedné zajímavá ikonka.


3. února 2018

LEDEN 2018: Duše K - Tentokrát s Ondřejem Smeykalem o vibracích,frekvencích a symbolech

Vážení a milí čtenáři, rozhodla jsem se, že zde rozjedu takový projekt. No, projekt, to je takové silné slovo, ale lépe to asi nazvat neumím. Nyní tady zavádím novou rubriku. Video měsíce. Sice trochu se zpožděním, protože jsem to měla udělat už 31.1, ale na to jsem zrovna neměla čas. Četla jsem na vedlejším blogu Baryn její fanfikci o Harrym Potterovi. Tedy spíš jeho potomcích. Tedy se mi to nakonec vykouřilo z hlavy. Ale aspoň jsem si měla čas rozmyslet, co sem dám.

Čas od času, když hraju Minecraft, kreslím, uklízím, anebo se zabývám čímkoliv jiným, tak si někdy místo hudby pouštím besedy s Jaroslavem Duškem. Občas tam má celkem zajímavé hosty. Jako třeba tohohle. Ten pán hraje na takové ty dlouhé australské trouby. Mimo jiné jsem se tam dozvěděla, že ta věc se nazývá didgeridoo a jak se na to hraje. Vždycky mě zajímalo, jak se to používá. Vypadá to asi tak, že se do toho nefouká, jako třeba do flétny, aby z toho vylétl tón. Člověk se o to musí postarat vlastním hlasem. Všelijakým prskáním a hrdelními zvuky. Něco jako já, když jsem byla malá a dělala pazvuky do takového toho trychtýře, co má mamka v kuchyni. Instrument je v podstatě taková roura, často jenom od termitů vyžraný kmen stromu. Fascinující. Vždyť mimo jiné i v kapele Omnia podobný nástroj mají. Sice asi lidskou rukou a ne přírodou vyráběný, ale přesto. Zajímavě hovoří o tradici těch nástrojů, Zmíní se také o léčivém potenciálu zvuků, které se skrz to můžou linout a o tom, jak je hraní blahodárné na dýchací ústrojí. Mimo jiné se také člověk dozví pár drobností krajkách, jeho životě a o dalších věcech. Video je tříhodinové, takže pokud máte tři hodiny zbytečného času, tak do toho. Klidně i na etapy. :-)


1. února 2018

11. den hudební výzvy - Oblíbený soundtrack

Nad tímhle jsem přemýšlela jen krátce. Tureckou telenovelu Tisíc a jedna noc jsem nikdy moc nemusela a prakticky jsem shlédla tři nebo čtyři díly. Potom jsem pochopila, že to nemá cenu. Že Onur mě štve a ta Šeherezáda ještě víc. Že to má smysl, pokud chcete studovat tureckou mentalitu. A to ještě špatně, protože ve filmech a v seriálech ještě víc je stejně všechno úplně jiné, než ve skutečnosti.
Ale občas jsem si počkala, až to začne, abych mohla si poslechnout úvodní melodii. Ta mě uchvátila. Dnes tedy takový účinek nemá, ale kdysi mě i dojímala. A pořád je to vlastně jedna z melodií, kterou si člověk může užít. Potom jsem to většinou přepnula jinam.